Artrózou může být  postižen v podstatě jakýkoliv kloub v těle. Nejčastější je však artróza kyčelního kloubu a kolenního kloubu. Objevuje se ale také artróza ramenního kloubu, loketního kloubu či dokonce krční páteře. Postižení kloubů se může lišit – zasažen může být jednotlivý kloub nebo celý celek kloubů. Za tvar našeho těla mohou kosti, které slouží nejen jako opora, ale i jako ochrana orgánů. Jsou na nich upnuty veškeré svaly a šlachy, s jejichž pomocí lze kostru rozpohybovat.

U stroje k promazání pohyblivé části použijeme olej či vazelínu, lidské tělo k tomuto účelu používá chrupavky. Tato pojivová tkáň se vyznačuje značnou tuhostí, ale zároveň je dostatečně pružná a klade minimální odpor. Při pohybu zajišťuje hladký pohyb kloubů a tlumí veškeré nárazy. Základ tkáně chrupavky tvoří kyselina hyaluronaná, na níž se vážou proteiny a chondroitinsulfát. Společně tvoří pórovitou hmotu schopnou absorbovat tekutinu. Při zatížení kloubu je tato tekutina vytlačena, čímž dojde k utlumení rázu. Po odlehčení jí chrupavka opět nasaje společně s látkami mezikloubního mazu.

Artróza je povětšinou spojována s procesem stárnutí, což však podle posledních studií není hlavní příčinou jejího vzniku. Vyšší věk sice ovlivňuje schopnost obnovy chrupavky, ale podstatnou úlohu hraje spoustu dalších faktorů. Mezi ně jsou uváděny nadváha, dědičné dispozice, nadměrné zatěžování sportem nebo namáhavou prací a např. i hormonální faktory. Právě proto jsou ženy po menopauze jejím rozvojem ohroženy 2x více, než muži. Vliv mají i některé endokrinní choroby, tedy např. cukrovka či porucha štítné žlázy. K narušení správné funkce může přispět i úraz a nedostatek adekvátního pohybu.

Artróza se rozvijí velice pomalu několik let až desítek let. Začíná se projevovat změnami v metabolismu chrupavky, což narušuje její stavbu a dochází ke ztrátě pevnosti a pružnosti. Na jejím povrchu se začnou objevovat drobné trhlinky, chrupavka se nerovnoměrně ztenčuje. První potíže se dostaví až ve chvíli, kdy již není plně schopna plnit svoji funkci, což vyvolá zvýšenou zátěž okolních tkání. Subchondrální kost ve snaze stabilizovat kloub začne měnit svoji strukturu, na okrajích se tvoří výrůstky – osteofyty. Ty však omezují i pohyblivost kloubu a v pozdější fázi ho mohou deformovat. Typická bolest není způsobena poškozením samotné chrupavky, nýbrž dráždění okolní tkáně osteofyty.