Nahradí kardiostimulátory biologická tkáň?     

Vědci z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy zkoumají příčiny vrozených srdečních onemocnění, přičemž jednou z nich jsou poruchy srdečního rytmu (arytmie). Ve vyšším věku se tato choroba vyskytuje poměrně často a dá se většinou uspokojivě léčit implantací kardiostimulátoru, který dokáže nepravidelný rytmus obnovit. Avšak pro dítě, které se s touto vadou narodí, představuje léčba kardiostimulátorem celoživotní riziko komplikací. Vědci proto bádají, zda a jak by se dal tento přístroj nahradit biologickým materiálem.

„Medicína se odedávna snaží ‚opravovat‘ orgánové funkce. Korekce poruch srdečního rytmu přímým zásahem do fungování přirozených buněk představuje obrovskou výhodu oproti nejrůznějším technickým prostředkům, které nejsou tělu vlastní,“ uvedl děkan 1. lékařské fakulty Aleksi Šedo.

Srdce má kromě svalových vláken umožňujících pumpování krve také speciální tkáň, která zabezpečuje tvorbu a přenos elektrických vzruchů nutných pro správnou funkci. Tyto svalové buňky jsou umístěny v horní části pravé srdeční síně. Když je těchto buněk málo nebo jsou z nějakého důvodu oslabeny, srdce nedostává impulsy a rytmicky se nestahuje. Podstatou výzkumu je zjistit, které buňky a za jakých okolností srdeční činnost řídí a zda a jak by se daly v případě jejich nedostatku nahradit.

„Když budeme znát přesnou odpověď na všechny tyto otázky, mohli bychom biologickou cestou aktivaci nemocného srdce ovlivnit tak, aby se jeho funkce zlepšila. V konečném důsledku by to pak mohlo znamenat, že by dítě s vrozenou závažnou poruchou rytmu umělý kardiostimulátor nepotřebovalo,“ vysvětlil David Sedmera z Anatomického ústavu 1. LF UK (na snímku). Problematice vrozených srdečních onemocnění se věnuje již 20 let.

Srdečními vadami trpí asi jedno procento narozených dětí. Řada z těchto vad je poměrně dobře odstranitelná. Porucha srdečního rytmu sice není tak častým onemocněním – projeví se u jednoho z deseti tisíc dětí, ale jeho léčba je komplikovaná. Většinou nezbývá než voperovat kardiostimulátor, což nese riziko infekce, sníženou kvalitu života a negativní estetický aspekt.

„Tyto děti pak nemohou sportovat jako ostatní, musí se vyhýbat magnetickému poli, při každém sebemenším lékařském zákroku musí užívat preventivně antibiotika. Zatímco u dospělého člověka vydrží v těle kardiostimulátor bez poruchy až deset let, dítěti se kvůli růstu musí měnit mnohem častěji, přičemž každá výměna přístroje jeho organismus zatěžuje,“ popsal Sedmera.

Ke zkoumání fyzikálních pochodů v srdečním svalu a tepnách využívají vědci z Univerzity Karlovy jako modely srdce kuřecích a myších zárodků. Srdce nabarví speciální barvou a pozorují je pod mikroskopem speciálním objektivem. Pohyb elektrické vlny v srdci sleduje videokamera, která je schopna zaznamenat více než tisíc obrázků za sekundu.

„Z videozáznamu se dá zjistit, kdy je která část srdce aktivována, a to s přesností na jednu milisekundu,“ vysvětlil Sedmera. Výsledky výzkumníkům umožňují pochopit, co se ve vyvíjejícím srdci děje v závislosti na různých faktorech, z nichž si mnohé nadefinují sami. Cesta k aplikaci postupů na člověka je podle Sedmery ale ještě velmi dlouhá.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *