Onkologické onemocnění neznamená konec sexuálního života

Onkologické nemoci zaujímají v Česku druhé místo v počtu úmrtí. Každý třetí člověk u nás onemocní nějakým typem zhoubného nádoru a každý čtvrtý na něj zemře. Přestože počet onkologicky nemocných roste, zlepšuje se jejich prognóza díky včasnému záchytu onemocnění a účinné léčbě i pokročilých stádií. Cílem komplexní léčby každého pacienta je návrat do běžného života, ke kterému bezesporu patří i sex.

Onkologické onemocnění vždy v menší či větší míře naruší partnerský sexuální život. Ve většině případů jsou však tyto poruchy sexuálních funkcí nerozpoznány, tím pádem nediagnostikovány, podceňovány a tudíž také neléčeny. Malý počet onkologických pacientů řeší svůj sexuální problém s lékařem, přitom obnovení této stránky života má podstatný vliv na jeho kvalitu.

Období diagnostiky nádorového onemocnění představuje pro pacienta náročný proces, který je doprovázen strachem a úzkostí z očekávání. Přirozeným důsledkem se tak stává, že dochází k vytrácení sexuální touhy. Velká část nemocných trpí jejím snížením nebo úplnou ztrátou v období protinádorové léčby. Nejčastěji však pacienti v souvislosti s onkologickým onemocněním přicházejí kvůli poruchám vzrušivosti (erekce u mužů, lubrikace u žen), orgasmu/ejakulace či problémům s plodností. Sexualitu a sexuální život negativně ovlivňuje i řada dalších faktorů, jako jsou pokles sebedůvěry, únava, deprese, úzkost, zármutek, bolest a fyzické omezení, ale i váznoucí komunikace s partnerem.

Přestože se na sexuologa obrací jen malý počet pacientů, vyhledají jeho odbornou pomoc muži nejčastěji po léčbě zhoubného nádoru prostaty, střev, konečníku či trpící hematoonkologickým onemocněním. Ženy přicházejí po léčbě zhoubného nádoru prsu. „Rakovina prostaty a prsu jsou nejčastějšími nádory. V následujících letech očekáváme dle prognóz nárůst počtu nemocných, takže počet žijících pacientů s nádorem prostaty a prsu přesáhne u nás v roce 2020 stotisícovou hranici. Typickým pacientem, který vyhledá pomoc sexuologa, je muž s rakovinou prostaty ve věku mezi pětačtyřiceti a pětašedesáti lety,“ uvedl Michal Pohanka, přednosta Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

V roce 2020 bude dle statistických odhadů v Česku žít více než 100 tisíc mužů s nádorem prostaty. Optimistické je, že nárůst počtu pacientů nevede k růstu úmrtnosti.

Nejčastější sexuální poruchou, jež zavede muže do ordinace sexuologa, je erektilní dysfunkce. Tou trpí až devadesát procent pacientů po operačním odstranění prostaty, která je zlatým standardem léčby tohoto onemocnění. Vždy je proto nezbytné zahájit ji co nejdříve.

„V dnešní době disponujeme takovými možnostmi léčby, díky nimž jsme schopni pomoct téměř všem mužům s jakoukoli příčinou poruchy erekce. V první linii doporučujeme tabletovou léčbu, ve druhé injekční léčbu, třetí linii představuje implantace penilní protézy,“ popsala Taťána Šrámková ze Sexuologického ústavu Všeobecné fakultní nemocnice.

Ženy po komplexní léčbě karcinomu prsu si nejčastěji stěžují na malý zájem o sex, na snížení touhy a z toho pramenící nižší frekvenci sexuálních styků, poruchu vzrušivosti a v polovině případů i na problém s dosažením orgasmu. Popisují, že se necítí sexuálně atraktivní.

Ženské sexuální dysfunkce po prodělaném onkologickém onemocnění mají významnou psychogenní součást a jsou ovlivněné i vztahovými problémy, léčba proto musí být komplexní. „Ženy nás sexuology vyhledávají mnohem méně ve srovnání s muži. Na vině může být ostych, ale také obava říci si o pomoc,“ konstatovala Šrámková. Cílem sexuologů je ale navrátit onkologicky nemocným schopnost sexuální aktivity, obnovit jejich touhu a radost ze sexu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *