Porucha příjmu potravy má i genetické základy

Závažných onemocnění poruchami příjmu potravy stále přibývá. V populaci psychiatři evidují více než jedno procento osob s anorexií a asi tři procenta s bulimií, celkem je tedy v populaci zhruba pět procent nemocných s poruchami příjmu potravy. Úplné vyléčení z nemoci trvá většinou pět šest let.

Lékaři stále hledají nové možnosti léčby, základem zůstává dosáhnout normální hmotnosti, smířit se s tím a vrátit se k životu. Pacientky s poškozeným zdravím, bez funkčních vztahů a zájmů a s nekončícím strachem z tloušťky se na Psychiatrické klinice 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze léčí několik týdnů až měsíců.

České pacientky mají při závažnosti diagnózy štěstí v neštěstí. Mohou totiž v ústavní léčbě, která je někdy při nabírání hmotnosti z hlediska další prognózy nejpřínosnější, zůstat několik týdnů až měsíců. „Takový luxus nemají ani pacienti v některých vyspělých zemích,“ uvedla vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Hana Papežová.

Pacientky se léčbě vyhýbají

Dívek s anorektickým chováním podle Papežové stále přibývá. Reálný počet pacientů je stále trochu skrytý, protože řada z nich se komplexní psychologicko-psychiatrické léčbě vyhýbá, nebo je léčena neodborně, mimo mapované zdravotní služby. Pacienti zůstávají na interních odděleních nemocnic, kde jsou léčeni pouze pro tělesné následky onemocnění a své skutečné a dlouhodobé problémy s jídelním chováním tají a další péči odmítají. „Přitom potřebují často velmi komplexní zdravotnickou péči, z níž lze právě tu psychologicko-psychiatrickou málokdy vynechat,“ řekla Papežová.

Psychiatři už někdy léčí i tři generace pacientů s patologickým jídelním režimem. „Máme matky s anorektickou anamnézou nebo celoživotními nezdravými dietami, kterými svým dětem dávají rizikový příklad,“ podotkla psychiatrička. Svou roli hraje i genetika. Pacientky s diagnózou poruch příjmu potravy se mohou schovávat za extrémně zdravou stravou nebo za různými domnělými alergiemi na potraviny.

Vedle mentální anorexie v Centru pro poruchy příjmu potravy lékaři stále častěji pečují o pacienty s psychogenním přejídáním, které je oproti restriktivní anorexii na úplně opačném konci spektra těchto onemocnění. „V poslední době léčíme více anorektických pacientek, které byly obézní a přešly do opačného extrému. Právě pro anorexii typický strach z tloušťky je u těchto pacientů ještě větší a onemocnění se hůře léčí. Při stanovení diagnózy v těchto případech psychiatři spolupracují i s obezitology,“ podtrhla Papežová.

Jako nabitá pistole

Tradiční obor klinické praxe doplňují lékaři Psychiatrické kliniky moderními vyšetřovacími metodami mozku, kde se ukazuje zásadní role emocí, a zároveň psychiatři přicházejí s novými daty genetického výzkumu pacientů s poruchami příjmu potravy.

Nové přístupy v léčbě psychiatři stále hledají. Kromě dosažení normální hmotnosti pomáhají pacientkám nalézt cestu zpět do normálního života. S návratem k původním zájmům a kvalitě vztahů mají ale pacientky i po částečném uzdravení problém. Nejedením bývají porušené také kognitivní funkce (soustředěnost, schopnost flexibilních rozhodnutí, schopnost rozeznat emoce ostatních). Lékaři se v poslední době věnují také kognitivní remediaci, tedy propojení podpory poznávacích dovedností a emoční terapie. „Nesprávné zpracování emocí a reakce na odměnu, kdy se jedinou životní odměnou stalo hubnutí, jsou u poruch příjmu potravy zásadním rizikem. Potvrdilo se, že tyto dívky například hůře snášejí negativní emoce a vyhýbají se řešení problémů. Dívky s poruchami příjmu potravy vnímají emoce jinak než běžná populace, zejména v sociálním kontextu. Například nerozumí výrazům obličeje, které lidé běžně dokážou z tváře druhého vyčíst, nedokážou v sociálním poli vnímat ostatní, což zhoršuje jejich orientaci ve vztazích během nemoci i po ní,“ vysvětlila Papežová.

Centrum pro poruchy příjmu potravy se podílelo na rozsáhlém multicentrickém projektu, který u 3500 pacientek z celého světa zjišťoval genetický základ onemocnění. Vědci poprvé potvrdili přesné umístění genu, který je za anorexii zodpovědný. Nachází se na 12 chromosomu a v minulosti jej vědci označili za sídlo genu zodpovědného za diabetes 1. typu a autoimunitní choroby. „Ukazuje se nejen to, že anorexie, obezita i obsedantně-kompulzivní porucha mají některé geny shodné, ale že shodné genetické riziko může mít anorexie také s metabolickými a autoimunitními chorobami. Je stále průkaznější, že anorexie vzniká vzájemným působením rizikových genetických faktorů a rizikového prostředí,“ upozornila Papežová. Genetiku přirovnala k nabité pistoli a prostředím můžeme ovlivnit, zda vystřelí nebo ne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *